Rukopis má charakter comicsu. To znamená, že výtvarné vyjádření je ve Velislavově bibli primární a že vyjádření jazykové má pouze sekundární charakter. Obrazy vyjadřují souvislé děje a jsou strukturovány do cyklů, epizod a motivů, přičemž psané slovo se omezuje na velice stručné výtahy z latinského textu bible v řádu jednotlivých veršů, které jsou budˇ vepsány do řádků tvořících horní nebo dolní rámečky obrazů či oddělují výjevy v pásech nad sebou, anebo jsou vepsány jako označení jednotlivých zobrazených figur, resp. objektů.

Objednavatelem tohoto bohatě výtvarně vyzdobeného rukopisu byl Velislav, jehož vyobrazení před postavou sv. Kateřiny nacházíme na fol. 188r s textem v pásce: Sancta Katherina, exaudi famulum tuum Vellizlaum. Velislav je doložen jako notář v kanceláři krále Jana Lucemburského, notář a protonotář (svou činnost v kanceláři ukončil 1362) v kanceláři jeho syna a nástupce Karla IV. a také jako kanovník vyšehradské kapituly sv. Petra (od 1334), kanovník kaple Všech svatých na Pražském hradě (od 1339), kanovník pražské metropolitní kapituly u sv. Víta (provize od 1344), jakož i kanovník (od 1354) a děkan (od 1356) kapituly sv. Apolináře v Sadské. Jeho činnost je bezpečně doložena pro léta 1325–1367.

Obsah Velislavovy bible je založen na prolnutí dějin spásy a dějin světa. Dějiny světa tu vystupují především ve svém politicko-teologickém aspektu a jsou jakousi partikulární konkretizací biblických dějin spásy. Dějiny spásy jakožto hlubinný a jediný základ dějin světa jsou tak přímo navázány na české dějiny. Vzhledem k tomu, že Velislavova bible ve svém obsahu neopomíjí ani univerzální eschatologický aspekt, tzn. věnuje se i událostem, k nimž dojde na konci světa před Posledním soudem (právě tak jako se věnovala Stvoření), není v ní prezentována pouhá historie, ale sama idea historismu, v níž jsou dějiny spásy nikoli jen paralelou, ale přímo podstatou dějin světa, tzn. vztahují se vzájemně nejenom teologicky, ale také filosoficky a historiosoficky.